Hlíva ústřičná: jak ji poznat a s čím hrozí záměna?
Houba, která vypadá jako ústřice? Hlíva ústřičná získala své pojmenování právě kvůli podobnosti s lasturami ústřice. Tato dřevokazná houba roste obvykle na kmenech listnatých stromů, žijících, odumřelých i padlých – na špalcích dřeva se dá také pěstovat, dokonce i v domácích podmínkách. Je rozšířená po celém světě a nalézt ji můžeme i v našich lesích. Zbarvení klobouků se pohybuje od bělavých přes šedé nebo šedomodré až k fialové, olivové či hnědé.
Sezona hlívy ústřičné
Hlíva ústřičná roste od podzimu do konce zimy. Vzhledově je možné zaměnit ji s její příbuznou, hlívou plicní, která se s ní ale střídá v sezoně a roste od jara do podzimu. Hlíva plicní je však také jedlá, stejně jako hlíva dubová, hlíva miskovitá nebo pařezník pozdní, což jsou další houby, které mohou hlívu ústřičnou připomínat. Hlíva ústřičná se nepodobá žádné jedovaté houbě. Zcela výjimečně se může vyskytnout u některých citlivých osob hypersenzitivita na hlívu, která může způsobovat trávicí diskomfort.
Jak poznat hlívu
Klobouky mladších hub mají podvinutý okraj, později se klobouk narovnává a dostává vějířovitý tvar s ostrým okrajem, lupeny jsou poměrně řídké. Hlíva roste v trsech, třeně (nohy) vyrůstají ze dřeva po straně. Spodní úrovně hub mohou být potaženy neškodným bílým povlakem výtrusů z klobouků nad nimi. Dužnina je měkká, pružná a příjemně voní.
Užívání hlívy ústřičné
Hlíva je zdrojem betaglukanů, obsahuje vitamíny skupiny B, C, D a K, draslík, železo, jód, měď, selen, zinek a další minerály a stopové prvky. Abychom správně využili všechny cenné látky v hlívě, je nejvhodnější konzumovat ji bez tepelné úpravy, například ji při pokojové teplotě usušit a nadrtit na prášek. Jednodušší a účinnější je užívat prášek z hlívy ústřičné v kapslích.
