V košíku je celkem:

0 kusů | 0  Kč


Za všemi produkty si stojím

Dvojnásobná maminka, dvojnásobná babička a navzdory své nemoci mimořádně vitální podnikatelka, která svou společnost vede úspěšně již 25 let. Terézia Svatová (60).

 

 

 Autor fotografie: Peter Korček 

 

Ačkoli podnikatelku napadají nemoci, je stále plná pozitivní energie.  Ráda se směje, ráda si povídá. Ještě stále hovoří pěkně slovensky, ačkoli žije v Praze téměř 40 let, z toho 25 let podniká ve vývoji a výrobě výživových doplňků. Ve firmě, kterou vybudovala a sedm let vedla úplně sama. Postavila firmu na dvou úzce propojených protikladech – na vlastní nemoci a touze vyléčit se.

Otekl mi prst

Z rodné obce Nesvady na jižním Slovensku odcházela zdravá, odchovaná na zelenině a ovoci, maso mívali pouze jednou v týdnu, a to v neděli. Vysokou školu ekonomickou v Bratislavě, obor zahraniční obchod, ukončila s červeným diplomem a profesoři tuto pilnou absolventku doporučili na tehdejší Federální ministerstvo zahraničního obchodu v Praze. V této práci se seznámila se svým manželem, v roce 1980 se vzali, měli dvě děti, dceru a syna. O tři roky později odešla celá rodina pracovně do Bělehradu, na naše velvyslanectví, kde se objevily její první zdravotní problémy.

Dvacátého osmého února 1986 mi otekl prst na ruce a byla jsem velmi unavená,“ roztřese se jí hlas. „Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Chce se mi plakat, vždy se mi na toto období těžce vzpomíná. Začali mne léčit horkým parafínem, což byla chyba, potřebovala jsem pravý opak, a sice kryoterapii. Toto však bohužel zjistili až později v Piešťanech, kde mi diagnostikovali autoimunitní onemocnění – nevyléčitelnou progresivní polyartritidu a lupus.“ 

 Autor fotografie: Peter Korček 

 

Měla 32 let, čtyřleté a tříleté dítě a najednou neměla vůbec žádnou sílu podat dětem ani sklenici vody. „Nemoc nastoupila agresivně a rychlým tempem pokračovala. Otekly mi prsty, kolena, klouby, začaly se mi slupovat nehty, padaly mi vlasy, mořila mě nepřekonatelná únava a bolest. Během dne i v noci. Nesnesla jsem na sobě pocit žádné přikrývky ani plachty, vše bylo pro mé červené a oteklé nohy příliš těžké. Dva roky jsem neměla na sobě žádné boty.“ Sotva čekala, až se její manžel vrátí domů z práce a vystřídá ji. I tak zkolabovala, odvezli ji do nemocnice, rodiče se postarali o děti a ona se začala léčit.

„Šestnáct let jsem dostála zlaté injekce, tedy tiosloučeniny zlata ve vodním roztoku, několik let antimalarika, antibiotika, chemoterapeutické a antirevmatické léky. Má první naděje, nový lék, který by mě zbavil mé nemoci, zmizel. První, co jsem se naučila, bylo, že se na toto onemocnění neumírá, ale umírá se spolu s ním.“ Tělo sužuje zánět, roste bolest kloubů a to doprovází obrovská únava. Po jistou dobu byla více méně ležící pacientkou. Pomohla v kuchyni, ale více nezvládla.

Vedle medikamentózní léčby jsem vyzkoušela vše, o čem jsem kdy slyšela: obklady ze zelí, brambor, zelenou kúru z ječmene, urinoterapii nebo 42 denní půst, který mi jediný výrazně pomohl. Studovala jsem různé způsoby léčby – od indiánských až po houby z brazilských pralesů.“ V roce 2005, když se její stav znovu zhoršil, objevila první zmínku o brazilské specializované klinice, která léčí pouze přírodními produkty. V únoru 2006 tam letěla po prvé. Mezitím však založila firmu.

270 dní z roku na cestách

Po osmi letech v Bělehradě se Svatovci vrátili domů. Bylo těsně po sametové revoluci a paní Terézia učinila zásadní životní rozhodnutí. „Odešla jsem z ministerstva, protože jsem se chtěla více věnovat rodině a dětem, založila jsem firmu, která se až do války v bývalé Jugoslávii zabývala také zahraničním obchodem. Od roku 1990 se intenzivně věnuji pouze pátrání po přírodních prostředcích, které mají příznivý vliv na zlepšování kvality života a prevenci.“

Když se dnes řekne glutaman sodný, každý ví, že není zdravý a postupně z potravin vymizel. O pozitivních účincích léčivých hub nebo rakytníku se bohužel ani dnes nehovoří běžně a před 25 lety bylo u nás vše ještě v plenkách. První věc, kterou si paní Svatová vzala na paškál, byl právě glutaman sodný. „Jako první jsme zavedli dochucovací směsi bez glutamanu, cukru a lepku. Jejich základem je pouze čistá zelenina.“ 

Hned s prvním výrobkem přišla inspirace od našich zákazníků a těmto nasloucháme dodnes. „Počátkem 90. let jsme měli v nabídce šest směsí a jedna z nich obsahovala houby. V té době jsem o škodlivosti glutamanu hodně přednášela. Rok má 365 dní, z toho jsem až 270 trávila na výstavách a veletrzích.“ Zvolna jsem začala dostávat také zpětnou vazbu na své výrobky. „Chodily za mnou maminky ležících dětí a povídaly, že od doby, kdy vaří s touto směsí, jsou jejich děti živější a mají snazší vyprazdňování, což je pro ležící pacienty mnohdy skutečně velký problém. A tehdy se mě jedna maminka zeptala – Nemáte náhodou hlívu ústřičnou zvlášť?“

Nejprve jsme trnuli

Na další výstavě v roce 2004 ji již prodávali. V kusech, sušenou. Houba s vysokým obsahem vlákniny, která reguluje zažívání a snižuje hladinu cholesterolu a cukru, zaujala i pana Baiera, českého soudního znalce v oblasti hub. „Přišel za mnou s návrhem, abychom ji začali zpracovávat v koncentrované formě. Pustili jsme se do práce a chvíli nám trvalo, než jsme přišli na to, jak ji správně sušit, aby byly zachovány všechny aktivní látky, jak ji správně mlít, prostě celou technologii zpracovávání. Uvažovali jsme i o kapslích, ty se ale bohužel ani dodnes nedají vyrobit 100 % přírodní. Takže je raději nevyrábíme. Mletá hlíva však měla úspěch, až po dobu čtyř let jsme s ní byli na trhu jako jediní.“

Navzdory prvotnímu úspěchu, neměla firma paní Terézie hned na růžích ustláno. Zpočátku prodávali prý 4 kusy tohoto výživového doplňku měsíčně, což bylo skutečně žalostně málo. „Vzali nás pouze do konsignačního skladu, ne přímo na prodejny. Každý měsíc jsme trnuli, zda se udržíme. Investovali jsme však do reklamy a v roce 2005 se mlha, která se vznášela nad naším podnikáním, rozestoupila.“

 

Zpočátku prý tento produkt neuměli ani zařadit na příslušném ministerstvu. Mletá houba, co s ní? I zákazníci byli občas zmatení a volali na firmu. Co s ní máme dělat? Zasadit a vyroste z ní houba? A firma vysvětlovala, radila, informovala svými letáky, infolinkou i knihami. „Dařilo se nám, velké firmy mne žádaly, abych přednášela jejich zaměstnancům a jedna z nich nás dokonce požádala o licenci. Když jsme jim však vypočítali cenu, raději nás okopírovali. Stejně jako naše další výrobky. Všechny samozřejmě máme certifikované i patentované, ale s těmi patenty je to tak, že když vložíte do výrobku jen jednu jedinou jinou složku, máte nárok na vlastní patent. Dnes hlívu nabízí již několik firem, musíte si však prohlédnout složení. Když je v hlívovém výrobku uvedená hlíva na sedmém místě, nemá tento výrobek s hlívou mnoho společného,“ hovoří s úsměvem a dodává: „Parazitují na našich výrobcích, což pokládám za nesprávné, nespravedlivé, na což jsem poukazovala i na příslušných místech, ale to nikoho nezajímá. Mě už v podstatě také ne, protože se kopírují už jen ty dobré věci,“ směje se hrdě.

Onemocněla na narozeniny

Právě tehdy, po dlouhých 20 letech, co onemocněla na artritidu, zahájila léčbu na zmiňované brazilské klinice. Pomohli jí, vrací se tam pravidelně. Během toho uvedla na trh firma další výživové doplňky z rakytníku řešetlákového nebo z řady léčivých hub, ale začaly se kolem ní motat další nemoci.  

  

„Blížily se mé 60. narozeniny, chtěla jsem zhubnout a jednou z cest byla sauna. Už tam jsem cítila, že není vše v pořádku, ale nic jsem neviděla, navíc jsme právě v té době cestovali na Slovensko, a to byl ten problém.“ Ráno jsem se vzbudila s pásovým oparem na hrudníku. „Slovenský lékař tvrdil, že to není pásový opar, protože ho nemám na páse. Mně se to nezdálo, nafotila jsem se a poslala obrázek našemu lékaři do Prahy. Ten jednoznačně uvedl, že se jedná o pásový opar a že musím okamžitě dostat svůj lék. Ten byl však na předpis, takže jsem jej až do neděle neměla. Večer se přidaly teploty, bylo mi špatně a skončila jsem v nemocnici, kde mi po lumbální punkci diagnostikovali zánět mozkových blan. Byla jsem na pokraji smrti.“

Mezi řečí paní Svatová zmíní, že má endoprotézu kloubu po pádu doma a aby vůbec žila a chodila, má v krční páteři dvě titanové destičky. Proto mi nedá, abych se nezeptala, zda ty nemoci, co ji stále pronásledující, bere jako inspiraci pro svou práci nebo jako důvod, proč skončit. Znovu se zasměje a potvrdí inspiraci. „Kdybych neonemocněla, nikdy bych si tuto cestu nevybrala. Působila bych dále v zahraničním obchodě a diplomacii. Vůbec toho však nelituji, ráda pomáhám lidem a stále to dělám s nadšením.“ 

Ačkoli podnikatelku napadají nemoci, je plná pozitivní energie. Autor fotografie: Peter Korček

Vedení firmy přebral syn Zdeněk, je generálním ředitelem, dcera Simona v ní také pracuje, manžel Zdeněk ji podporuje, no pracuje nadále ve svém oboru. Pani Svatová si ponechala pouze vývoj nových výživových doplňků.

“ Za každým jedním si stojím. Všechny výživové doplňky z hub a rostlin mají 100 % přírodní základ. Máme své dodavatele hub z Evropské unie, rakytník dovážíme ze Slovenska a ze Sibiře a všude a kdykoli si můžeme kontrolovat průběh pěstování a zpracování. No a nápadů na nové výrobky mám plnou hlavu. Jeden jsem například vymyslela včera cestou autem.

Autor: Život, Felícia Boronkayová



Korálovec ježatý